Artalk se v rámci série rozhovorů mapujících progresivní galerijní instituce a iniciativy mimo centra sešel také s týmem GAMPY. O otázkách aktuální situace zavřených galerií, vystavování současného umění v regionu, o spolupráci galerií a muzeí a o budoucnosti naší galerie v rekonstruovaných Automatických mlýnech s Šárkou Zahálkovou, Nikolou Březinovou a Kateřinou Jirsovou hovořil teoretik umění Václav Šafka.
Potkáváme se na konci roku, který poznamenala a stále poznamenává pandemie covid-19. Toto téma s sebou nese povětšinou negativní konotace. Existuje ale něco, v čem pro vás byla současná situace obohacující? Získaly jste nějakou důležitou zkušenost, kterou byste jinak zažít nemohly a která pro váš budoucí profesní život bude mít velký význam?
Šárka Zahálková (ŠZ): Je to složitá otázka. Pozitivem je určitě nějaká schopnost adaptability, být schopen najednou reagovat na věci, které se i podle určitých prognóz a celkového vývoje světa budou dít čím dál častěji. V loňském roce jsme ve výstavním programu galerie řešili téma resilience, což je schopnost pružně reagovat na záležitosti, které se dějí kolem nás ve smyslu různých krizových situací. A pandemie je jednou z nich. Vloni ta témata byla spjatá spíše s environmentální rovinou, ale nejenom tou, a najednou přišlo něco, o čem jsme ani neuvažovali. Potom si myslím, že v oblasti praktického uměleckého světa – čili nejenom nás jako jedné galerie a galerie v regionu – pandemie více zdůraznila otázku nad nerovnostmi, které již existují. Ve své podstatě to jsou fenomény, kterým se také věnujeme v rámci Spolku Skutek, jako je status umělce, umělkyně nebo libovolná umělecká povolání a nejistoty, které s tím jsou spjaté.
Nikola Březinová (NB): Vloni jsme v jedné naší výstavě řešili výrazně moment soustředění, a to se také promítlo do letošního roku. Ač by se mohlo zdát, že nastal volnější čas, tak všechny informace a další věci, které se na nás valí, nám v soustředění absolutně zabraňují. Nebo aspoň mně osobně se to velmi dotklo. A co se týče mé funkce v galerii jako edukátorky, tak si připadám úplně prázdná, protože potřebuju kontakt s lidmi, a ten nyní nemám. Už se to projevuje i na mé psychice a nespavosti a tak podobně.
Kateřina Jirsová (KJ): Mně se taky nedaří najít nic moc pozitivního.
