spolupracující umělci a umělkyně: | Nikola Brabcová, Andreas Gajdošík, Hana Kokšalová, Denisa Langrová, Marika Smreková | < Habima Fuchs, Lukáš Gavlovský, Lucie Králíková, Adam Vačkář, Martin Zet > –Final_Final, Pavel Novotný, Michal Salwiński (PL), Skupina Pyl– {Allan Affichard (FR/GER), Cristina Maldonado (MEX/CZ), Janneke van den Putten (NL), aj.}

autoři konceptu: Jakub Adamec & Martina Johnová, Matyáš Dlab & Lukáš Jiřička (Terén), Lucie Váchová, Šárka Zahálková

architekt: Jakub Dvořák / Atlas forem

PROJEKT › INTERMEZZO 2022/2023 › 8. dubna 2022 – 16. dubna 2023

INTERMEZZO: LOUČENÍ › SBOHEM A PŘÍHRÁDEK: 12.–16. dubna 2023

Rokem 2021 GAMPA uzavřela tříletý cyklus, jenž prostřednictvím výstav a dalších projektů nahlížel možné výklady pojmů resilience (2019), relativita (2020) a revoluce (2021). Mottem pro rok 2022 se nám stal pojem intermezzo.

Volně můžeme pojem intermezzo chápat jako plánovanou aktivitu nebo pauzu úmyslně „vloženou“ do života nebo tvorby a spojenou například s potřebou odpočinku, s nezbytností transformace, obratu a úniku ze zaběhlých kolejí, každodennosti, s překonáním pocitu nenaplněnosti, s chutí pomáhat, posunout se v životě nebo se zapojit do něčeho nového. Jedná se o formu, která je součástí většího celku, avšak může fungovat i sama o sobě. V rámci širšího celku se intermezzo často vztahuje k minulému – již proběhlému a zažitému, ale předjímá i budoucí principy práce.

[spolupráce] |péče| <zpomalení> –přesahy– {vzdělávání}

Celoročním programem, který bude uzavřen na jaře 2023 GAMPA uzavírá své působení v barokních prostorách bývalé sýpky na tzv. pardubickém Příhrádku. Další etapa fungování bude spjata s novými prostorami v novostavbě v areálu Automatických mlýnů, kam GAMPA plánuje své stěhování na přelomu jara a léta 2023. Rok 2022 a jaro 2023 proto programově pojímáme jako vědomou spojnici, prostor a čas pro revizi.

PROGRAMOVÉ VRSTVY

GALERIE JAKO ARCHIV

architekt: Jakub Dvořák

Interiér galerie pojímáme jako deník, jako záznam aktivit, které se dějí vně. GAMPA se stává místem setkávání a obousměrné směny informací, zkušeností, zážitků. Všichni jsme učitelé i žáci.

Autorem návrhu architektonického řešení je arch. Jakub Dvořák, který se nechal inspirovat prací italského avantgardního designérského, architektonického a urbanistického uskupení Superstudio, které fungovalo od konce 60. let do konce 70. let 20. století. Autorské modulární prvky otevírají galerijní prostor možnostem kontinuální proměny. Prostor tak zprostředkovává otisky probíhajících uměleckých aktivit, je archivem ve fyzickém i virtuálním slova smyslu, je časo-prostorovou mapou galerie v Intermezzu.

MŮŽEM VÁM POMOCT?

kurátorská dvojice: Jakub Adamec & Martina Johnová

projekty: Andreas Gajdošík: Veřejně prospěšné umělecké práce | Marika Smreková: Ateliér inkluzivní kultury | Nikola Brabcová: Leknínový čaj | Denisa Langrová: Výzkum a žití mezidruhových utopií | Hana Kokšalová: Ateliér budoucnosti

Je umění, které nevzniká primárně jako hmotné umělecké dílo, ale je výsledkem spolupráce s určitou sociální skupinou nebo komunitou. V pandemické době část umělců a umělkyň méně tvořili a více pomáhali, nebo častěji tvořili něco více užitečného, vyšli z uzavřeného prostředí ateliérů a institucí směrem k veřejnosti, ke skutečnému životu, k potřebujícím. Tuto zkušenost chceme v celoročním cyklu přenést do doby postpandemické a umělce a umělkyně, kteří budou v Pardubicích několik týdnů, propojit s různými skupinami. Služba, společně trávený čas, spolupráce, setkávání mohou vyústit v (tvůrčí, sociální) proces terapie nebo úsilí pochopit a tematizovat problémy konkrétních společenských vrstev nebo jednoduše v pomoc s něčím, s čím si sami nedokážou poradit.

Vybraní autoři a autorky podle svých možností a dovedností mohou pomáhat s různými činnostmi: od šití na stroji, přes práce na zahradě, hlídání dětí, uklízení, vaření až po drobné opravy a úpravy v domácnostech nebo péči o zvířata a naslouchání i cvičení s tělem. Tato praxe v měřítku 1:1 má dvojí ontologický status. Tyto činnosti jsou „tím i tamtím“, uměním i životem, performancí i obyčejnou prací, uměleckým i politickým procesem. Přivoláváme myšlenky pákistánského umělce a aktivisty Rasheeda Araeena, který věří, že “umělci jsou obdařeni specifickou představivostí a mají moc zahájit procesy užitečné pro různé komunity” a dílo americké umělkyně Mierle Laderman Ukeles praktikující umění péče o nejbližší okolí a přírodní prostředí. Ukeles v roce 1969 vydala Manifesto for Maintenance Art 1969!, a ten začíná prohlášením: „Jsem umělkyně. Jsem žena. Jsem manželka. Jsem matka. (Náhodné pořadí) Zatraceně hodně peru, uklízím, vařím, obnovuju, podporuju, uchovávám atd. Také (až dosud odděleně) "dělám" umění. Teď budu tyto každodenní věci prostě dělat a vyplavovat je do vědomí, vystavovat je, jako umění [...] MOJE PRÁCE BUDE TÍM DÍLEM".

MIMOCHODEM

kurátorka: Lucie Váchová

projekty: Martin Zet: Místa, kde člověk porušil zemský povrch, aby to, co nalezne, použil | Habima Fuchs: Mirroring of the Still Standing Sun | Lukáš Gavlovský: Nahoru Labem | Lucie Králíková: Pouť Adlergebirge | Adam Vačkář: Mávnutí křídel |

Cestu můžeme vnímat jako způsob intenzivního propojení s vlastním já, mnohdy ji ale podnikáme také jen tak, bez hlubšího smyslu, s cílem jednoduše zmizet, bloumat venku, ztratit se daleko od lidí, podniknout něco neobvyklého. Také projekty pětice Lukáš Gavlovský, Habima Fuchs, Martin Zet, Adam Vačkář a Lucie Králíková často vznikají v souvislosti s chůzí krajinou nebo s cestami. Součástí jejich symbolických poutí, cest i obyčejných „úniků“ jsou různé experimenty, práce s přírodními materiály, land artové nebo konceptuální postupy, ekologické apely, vznikají záměrně i tak trochu mimochodem, jako druhotné výstupy putování. Cesta sama totiž mnohdy slouží jako záměrná pauza, vystoupení ze zaběhlé rutiny, jindy do jejího průběhu vstupuje nečekaná náhoda, která změní její zamýšlenou formu. Jednou z možností, jak se vymanit ze stereotypu každodenní reality totiž může být právě cesta spojovaná s očekávaným dobrodružstvím, s pocitem svobody a s hledáním nových podnětů. Na jedné straně cestu dnes v době celosvětové mobility vnímáme jako prostředek odpočinku, stále víc současníků si ale naléhavě uvědomuje také nezbytnost obnovit svůj vztah a citlivost vůči krajině, znovu oživit chůzi nebo bezcílné tuláctví a probouzet senzibilitu k mimolidskému světu. Pohyb otevřeným prostorem se stává příležitostí, jak vyjádřit úctu krajině, zažívat radost, slouží ale paralelně k oživování či objevování nových rituálů a prožitků, k hledání cest nejen k přírodě, ale především k sobě i k druhým, s nimiž můžeme putování prožívat a sdílet.

SLUČOVÁNÍ VRSTEV

kurátoři: Matyáš Dlab & Lukáš Jiřička (Terén), Šárka Zahálková

Koncepce vytvořená platformou Terén pro galerii GAMPA bytostně naplňuje vstup do veřejného prostoru v různých podobách spolupráce nejen mezi umělci a galerií, ale i umělci a publikem, diváky. Kurátorské gesto Terénu chce nabídnout citlivé vstupy do veřejného prostoru, jež jsou mnohdy založeny na zjitřeném vnímání okolí, soustředěné procházky městem, jemné a nenásilné intervence do prostředí města i galerie fyzickou akcí, esteticky, ale mezilidsky umocněnou přítomností, spoluprací. Záměr je co nejprostšími prostředky umocnit a vychýlit fenomény, věci a procesy zakoušené jako běžné s tím, že se jim přiznává umělecký náboj nebo jsou celé napadeny fikcí, imaginací, podvratnou touhou nabídnout jiné čtení toho, co je považováno za známé a dané, posunutí běžných rolí a funkcí všeho myslitelného. Pardubice pro podobné akce mohou být se svoji architekturou a obyvateli ideální scénou.

Kurátorský výběr platformy Terén doplňuje Šárka Zahálková o několik uměleckých projektů, jež jsou založené na spolupráci a tvůrčí participaci vybraných umělců a umělkyň s různými skupinami obyvatel města. Jejich projekty vytváří platformu pro vzájemné učení se, či hledání jiných perceptivních možností poznávání okolního i vnitřního světa.

Za finanční podporu děkujeme: Ministerstvo kultury ČR, Magistrát města Pardubic
Programoví partneři: Terén
Mediální partneři: Artikl, FlashArt, Artmap, Artyčok.tv

-----