+ Archív výstav

Proluky › 9/12–27/2

Catherine Radosa (FR/CZ), Jaro Varga (SK/CZ)

kurátorka: Kateřina Štroblová

PROJEKT › REVOLUCE 2021

Dějiny nejsou neměnné; ačkoliv samotné události změnit nemůžeme, náš úhel pohledu je změnit může. Procházíme permanentním obracením dějin a hodnot, kterých bychom si měli považovat – je to celkem vysvětlitelné, neboť k tomu dochází vždy se změnou režimu, kdy se kromě pomníků boří i pohled na dějiny. To jsou slova předního českého historika Františka Šmahela, jež naznačují neustálou proměnu paradigmatu nazírání historických narativů.

K přehodnocování pohledu na určitou epochu docházelo v dějinách neustále; dnešní globalizovaná doba však jakoby přinesla rychlejší a radikálnější požadavky na změnu reflexe historie, souvisejícími s postkolonialistickým diskurzem a emancipací nejrůznějších hnutí a menšin.

Koncept výstavy je založen na ideové konvergenci díla Catherine Radosy a Jaroslava Vargy, spočívající v odhalování fyzických i symbolických stop minulosti. Oba umělci zkoumají tyto relikty minulých časů a dob z hlediska kolektivní paměti a mechanismů jejího ukládání.

Proluka je vyprázdněným místem, mezerou po minulé situaci, která může být znovu zaplněna. Instalace Colonne / Révolution zachycuje v trojprojekci neustálý koloběh monumentu. Období revoluční Pařížské komuny je ve Francii stále problematickým obdobím, podobně jako u nás například období socialismu: docházelo a dochází k jeho reinterpretaci, tabuizaci či marginalizaci.

Vendômský sloup, vztyčený Napoleonem jako upomínka vítězství u Slavkova, byl po šedesáti letech od vztyčení, během povstání Komuny, odstraněn jakožto pomník barbarství, falešné slávy a popření mezinárodního práva (v tomto procesu se, mimo jiné, angažoval umělec Gustave Courbet). Po pádu Komuny bylo však rozhodnuto o jeho opětovném vytvoření a vztyčení. Monument v cyklické proměně, závislý na ideologickém podhoubí dané epochy. Stále se opakující re-voluce.

Boření monumentů dob minulých jde vždy ruku v ruce se společenskou změnou. Aktuálně se nacházíme v bouřlivém ikonoklastickém období, kdy se k zemi hroutí nejen památníky protagonistů rasové nerovnosti. Monumenty ztrácejí svou funkci, a mnohdy se stávají přebytečným elementem veřejného prostoru, který je převrstvuje.

Symbolická vlákna historie se – často obtížně - rozplétají, aby se dále spojovala v nové verze a interpretace. „Bohatým bral a chudým dával“ je zlidovělou, až mytickou frází rámující historický obraz jedné z nejvýraznějších postav slovenských dějin, Juraje Jánošíka.

FU JA RA reflektuje vědomou devalvaci a nadbytečnou popularizaci elementů slovenské kultury. Pro přiblížení slovenského prostředí zástupům turistů průvodci často označují Jánošíka absurdními příměry jako „slovenský Robin Hood“ či připodobňují fujaru k didgeridoo, čímž přispívají k tomu, že se z lokálních tradic stává pokroucený, anekdotický narativ. S dobovým, plně zromantizovaným ideálem národního zbojníka nakládá rovněž první slovenský celovečerní hraný film z roku 1921, který stereotypně nevykresluje pouze hlavního hrdinu, ale ilustruje rovněž dobovou situaci, včetně antisemitských postojů.

Catherine Radosa i Jaroslav Varga tak reflektují aktuální potřebu proměny historických obsahů, jejich neustálé opakování i chybné intepretace, ukotvené ve sdílených kulturních kódech.

Česko-francouzská umělkyně Catherine Radosa (*1984) pracuje především v médiu videa. Zaměřuje se na průnik situací, s nimiž se setkává nebo je sama vytváří. Zabývá se pamětí, její přítomností v určitém místě v daném čase: dokumentuje, pozoruje a „čte“ místo pomocí jeho historie a stop v něm otištěných. Zpochybňuje vztah jednotlivce a společnosti, geografické a sociální hranice, dějiny a identitu.

Tématem prací Jaro Vargy (*1982) je město a jeho proměna, přetváření či elementy zániku. Pracuje s historií, ale vždy ji propojuje, konfrontuje a reflektuje se současností, kterou zasazuje do širšího dějinného rámce. Zkoumá současné vnímání města a život v něm, vytváří urbánní mapy míst zanikajících, existujících i nově vytvářených. Zachycuje aspekt zániku a deformace místního kontextu a podoby nakládání s jeho odkazem. Vargovy práce jsou site-specific, reagující na kontext, historii a symboliku daného místa.