Denně přemýšlím, co mohu udělat pro lepší společnost. Zahájit malou revoluci? Denně kolem sebe spatřuji lidi, co podléhají… podléhají společenskému diktátu – nový telefon, nový batoh, nový kabát, nové boty, nové, nové... Kdosi nám diktuje, že potřebujeme nové věci. Kdo? Je ona privace čistě lidským údělem? Proč vlastníme tolik věcí? Uvědomuji si maximální nadbytečnost. A to neviditelné se stává teprve skutečnou hrozbou. Jaká může být role umění a práce umělců, pokud jde o řešení globálních problémů, jež se dotýkají budoucnosti? Jednotliví umělci odhalují vrstvy určitých možností, které souvisí s environmentálním dopadem. Ať již umělci zaujímají kritický pohled či poetický postoj, je potřeba vnímat danou problematiku jako celek a zprůchodnit tak cestu vlastnímu aktivismu.

Vzpomínám si, že asi v deseti letech jsem měla ekologickou příručku. Velmi jsem ji milovala a každý den jsem si aktivně vypracovávala nějaký úkol. Můj osobní aktivismus přerostl do takové míry, že jsem podobný přístup vyžadovala i od svého okolí. V příručce se psalo, že jednou nebude voda, což mě vyděsilo, a onu hrozbu jsem vzala smrtelně vážně. Zachraňovala jsem kapky odkapávající z kohoutku. Zalévala jsem pak jimy květiny nebo vyplachovala ústa od zubní pasty. Vzpomínám si, že když se objevily první mikrotenové sáčky, byla moje babička nadšená, nemusela už totiž věci dávat do pytlíků od mouky. Mikrotenové sáčky si ale šetřila a používala je několikrát, než se dočista protrhaly, rozervaly a byly na vyhození. Otázka, že časem nebude voda, zůstala, já vyrostla a má ekologická příručka se někam zakutálela. A mikrotenové sáčky? Prorostly do všední každodennosti.

Moje revolta se odehrávala vždy jen v mé osobní aréně, nikdy jsem neskandovala na barikádách, ani neorganizovala demonstraci, jíž bych ovlivňovala davy. Ovšem bezprostřední okolí jsem se infikovat snažila. Od té doby uplynula řada let – vše se stalo dostupnější, rychlejší, nekvalitnější a mnohem spotřebnější. Můžeme mluvit o kapitalismu, můžeme mluvit i o nové formě feudalismu. Netvrdím, že bychom se měli vrátit na stromy a tím začít hodnoty budovat znovu, od začátku. Ba naopak, číselnou řadu můžeme počítat různými způsoby. Podstatou je krok ke všímavosti a k jeho uvědomění. Více než kdykoliv předtím je třeba se probudit z umělého spánku a začít se aktivně podílet na životě.

Tereza Záchová, kurátorka výstavy

-----