+ Archív výstav

Stuck in Pardubice › 7/11–23/12/2013

Stuck in Pardubice

Paul Harvey, Jiří Hauschka, Markéta Korečková, Ján Macko, Charles Thompson, Markéta Urbanová a Jaroslav Valečka

Kurátorka: Martina Vítková


VÝSTAVNÍ PROGRAM 2013


ZASEKNUTÍ V UMĚNÍ

Kolektivní výstava českých a anglických členů stuckistického hnutí Vám představí aktuální malířské a sochařské hnutí internetového věku. Zúčastněné umělce spojuje důraz na vyprávění příběhu. Pracují s provokativními tématy jako je společenská a politická kritika, dekadence, nevinnost, smrt a vyprázdněnost našich životů a navracejí se k původním uměleckým médiím, malbě a sochařství.

Je povinností každého stuckisty prozkoumat vlastní neurózy a nevinnost. Umělce z pražského stuckistického okruhu spojuje důraz na příběh a vyprávění příběhu. Jak říká malíř Jiří Hauschka: Svět nemá žádný řád, ale příběh ano. Práce s provokativními tématy, jako je společenská a politická kritika, dekadence, nevinnost, smrt, vyprázdněnost a nejistota našich životů neubírají jejich dílům tajemství.


Výstavou Stuck in Pardubice se představují čeští malíři Jaroslav Valečka, Markéta Urbanová, Jiří Hauschka a sochaři Markéta Korečková, Ján Macko a jejich britští protějšci Paul Harvey a Charles Thompson.

Nad obrazy Jaroslava Valečky je možné uvažovat o české krajině, jaká je, jaká byla, a co z ní a její mytologie přetrvá? Severská a trochu drsná krása krajiny je konstruktem, stylizací. Už jen v nemnohých místech procházejí průvody svatého Antonína. Zahlédnout něco takového je  mystickým okamžikem, který se jen těžko opakuje. Obrazy zacílené na lidi a jejich život v interiéru ovládá pocit vertiga, tak známého z Hitchcockových filmů. Studené klaustrofobického prostory se kroutí jako kamera z noirových filmů inspirovaných německým expresionismem.

Politická a společenská kritičnost Jána Macka, kritika konzumní společnosti a jejích výstřelků se odehrává ve třech sochařských rozměrech a nepostrádá vtip. Podobný tón se ozývá i v dílech jeho partnerky, sochařky Markéty Korečkové. Spojuje tradiční práci sochaře vycházející z lidské figury s dotekem přírody v sérii genderových stereotypů. Téma se obrací až k dávné antice a Ovidiovým proměnám, kdy se dívky pronásledované muži měnily ve stromy v zájmu bezpečí. Objekt Vášeň tento afekt představuje jako velmi přírodní sílu ovládající člověka. Tajemná Najáda je blízká záhadným figurám na obrazech Markéty Urbanové. Ženskost v sudičkách a v Španělkách je inspirována Goyovými obrazy a starým malířským typem tří věků ženy. Černé vejce je až surreálná vize delikatesy, která může mít neblahou snovou kvalitu, zastupovat trauma, váhání, rozpolcení. Portrét otce je vychýlen ze středu obrazu. Po vzoru klasicistního Davidova Marata má prázdno větší úlohu než si dokážeme připustit. Kdo nebo co na prázdném místě chybí? Komu byl tento prostor symbolicky věnován? Na koho muž pozdvihnutýma očima hledí? Kdo je nad člověkem? Malířčiny krajiny s lebkami a kříži obsahují jistý spirituální smutek krajiny, který vnímají lidé, jež žijí ve městech a o víkendu z nich utíkají.

Z obrazů Jiřího Hauschky vyzařuje neklidná atmosféra malby zjednodušené až na dřeň a přesto ještě stále mimetické, zobrazivé. Poučení z minimalistického umění je patrné v kompozici prostoru, ve stylizaci krabicovitých stavení v krajině, na oknech, roletách, autobusových zastávkách, průchodech a podchodech. I barevná paleta je redukována na převážně základní tóny. Jako kdyby každá barva měla být tónem klavíru a obraz sérií prapodivně disharmonických úhozů s dlouhými pomlkami.

Charles Thompson se svým zájmem o médium malby sestupuje až k těm nejjednodušším postupům, tvarům, jde prakticky o dětské vidění a základní náměty, třeba zátiší. Paul Harvey mezi punkem a pop-artem čerpá z komixu. Pro nás je zajímavé, že jeho obrazy absorbovaly řadu českých reálií, například portrét teoretičky umění Kateřiny Tučkové, motivy z obrazů kolegů malířů, dokonce obraz klasika outsider-artu Pavla Brázdy. Právě tento motiv, figura z obrazu autora, který celý svůj život prožil mimo umělecký kontext výstav, ocenění, zakázek a honorářů, výstav a bienálí nás přivádí ke smyslu stuckistické vzpoury.

Zaseknutí v umění a jeho tradici (stuck= zaseknutý) chtějí navrátit ztracenou nevinnost umění, které se stává šou, spektáklem a byznysem.

– Martina Vítková

Doprovodný program

Program není momentálně k dispozici