Galerie města Pardubic přichystala pro své návštěvníky v předvánočním období soubor dosud nevystavovaných fotografií malíře Pavla Nešlehy. Kurátor výstavy Pavel Šmíd pro Vás spolu s Mahulenou Nešlehovou, renomovanou historičkou umění a umělcovou chotí, vybrali z umělcovy pozůstalosti poslední snímky, které vznikaly na přelomu tisíciletí.

Jak se grafik a malíř informelní abstrakce rozhodl zapojit fotografické postupy do své tvorby? Počátečním impulsem mu bylo používání fotografie jako intimního deníku či zápisníku všednodenní reality v šedesátých letech a v době normalizace. Od roku 1966 fotil Pavel Nešleha lidské ruce, tématicky je pak zapracovával do své grafické tvorby technikou suché jehly. Vnitřní intenzita věcí, kterou autor postupně odhaloval pomocí přístroje Flexareta, ho dovedla k vytváření samostatných uměleckých cyklů, v nichž propadl meditativní hloubce přírodních živlů. Od sedmdesátých let tak vznikaly fotosérie zachycující přírodní struktury - písky, kořeny, oblaka, vodu či bahno. Fotografie se autorovi stala rovnocennou uměleckou technikou.

Výstava Vám představí snímky dokládající trvalý zájem Pavla Nešlehy o hmotnou živelnost a sílu kamenných struktur. Autor za motivy hmotných přírodních sil vyrážel na milovaná místa Šumavy, Krkonoš, pískovcových skalisk (cyklus Koridory), opuštěných gotických klášterů (cyklus Ojbín) a devastovaných sochařských děl Matyáše Brauna a Václava Levého. Pavel Nešleha při vyvolávání fotografií i během procesu digitálního tisku doplňoval tradiční postupy o autorské zásahy, z každého negativu tak dnes existuje jen několik málo originálních fotografií.

Výstavu doprovází právě vydaná kniha Stopy síly, zachycující výběr z fotografické tvorby Pavla Nešlehy. Knihu provází zasvěcený text Petra Wittlicha, v anglicko-české verzi ji vydává nakladatelství Kant.

OSOBNOST A DÍLO PAVLA NEŠLEHY

Pavel Nešleha (19. 2. 1937, Praha – 13. 9. 2003, Praha) se zabýval malbou, grafikou, kresbou a objektovým uměním. V letech 1956–1962 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (ateliér monumentální malby prof. Aloise Fišárka), kde se v roce 1990 stal profesorem a vedl ateliér malby (do 2002).

Patřil do okruhu neveřejných Konfrontací roku 1960. Expresivní a informelní počátky tvorby reflektovaly dramata lidské existence. V roce 1969 začal fotografovat. Zájem o přesně viděný předmět podstatně ovlivňoval jeho výtvarný projev; veristicky zpracovaný prvek zprvu násobila ironická absurdnost, následně ho obohacovaly symbolické významy, které v 70. letech umělce vedly k meditativnímu zhodnocení skutečnosti. Vztah k přírodě a tematika přírodních živlů se staly východiskem další práce. Vznikaly pozoruhodné malířské projekty: polygonální obrazový environment Živly (1983–1985), Iluze v soukromí (1985), zvtárrňující objekty dveří, a projekt Celospolečenské využití ohrad (1988). Jejich koncepce vycházela z konfliktu iluze a reality. Tento do krajnosti vyhrocený vztah, vyjadřovaný veristickým ztvárněním, abstrakcí a asamblážovanými reálnými prvky, se stal motivickou bází i následné Nešlehovy tvorby.

Zaujetí procesy přírodních dějů zasahovalo též umělcův fotografický projev. Od 70. let vznikaly početné série přírodních struktur a krajinných scenérií. Na ně posléze navázaly cykly zachycující mizející díla Matyáše Bernarda Brauna v Kuksu a Václava Levého v Liběchově, záběry středověkého klášterního komplexu v Ojbíně a památných míst Máchových cest (Valečov, Krkonoše aj.). Obnažoval jimi zasuté stopy dávné historie a těžil z nich prohloubení duchovní báze svého díla.

Od roku 1990, kdy získal tvůrčí grant The Pollock-Krasner Fondation, se začala v jeho malířské tvorbě stále intenzivněji prosazovat mytická témata (Ikarův pád, Oidipus). Výtvarný projev postupně zjednodušoval a syntetizoval. Do popředí se dostávala spolu s artikulací proměn skutečnosti problematika světla. Její duchovní dimenzi se mu podařilo zachytit v obsáhlém cyklu pastelů Záznamy světla (2002–2003), jenž se stal poslední prací a svým způsobem i jeho tvůrčím odkazem.

Samostatně vystavoval od roku 1967, kolektivních výstav se účastnil již od roku 1964. Za svou tvorbu získal řadu ocenění.

Doprovodný program

Program není momentálně k dispozici

+ Aktuální program

CZ2: Vize pro budoucnost › 20/4–2/6/2024