květen 2021
kalendář GAMPA
26 27 28 29 30
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1 2 3 4 5 6

+ Archív výstav

MUSIAŁOWICZ: DVA ROZHOVORY › 9/1–1/3

MUSIAŁOWICZ: DVA ROZHOVORY
MUSIAŁOWICZ: DVA ROZHOVORY

MUSIAŁOWICZ

kurátor: Pavel Šmíd


VÝSTAVNÍ PROGRAM 2015


DVA ROZHOVORY

První výstava roku 2015 přestavuje záznam a výsledek dvou uměleckých dialogů. Jedním je dialog rozdílných osobností, které dělí odlišný věk více než padesáti let, temperament a životní dráha. Jeho výsledkem jsou vystavené fotografie polského fotografa Macieje Cieślaka, zachycující více než stoleté uznávaného polského malíře malíře Henryka Musiałowicze. Druhým je dialog samotného Musiałowicze, který se odehrává neustále mezi ním, životem, uměním a světem.
Oba jsou ve své podstatě sokratovské – slouží k poznání pravdy (nejen o světě), ale i k poznání sebe sama. Ten sokratovský étos, to neúnavné a nezištné kladení otázek v zájmu pravdy a hledání odpovědí navzdory tomu, že její úplné poznání není možné. Jak píše sám umělec: „Konečné pravdy nikdy nedojdeme. Ona je stále před námi a moje umění je permanentním kladením otázek o nejvyšší hodnotě v umění, ale i v našem životě. Toužím do tohoto života vstoupit, protože umění a život tvoří jednotu a poskytují svědectví pravdě, plné hlubokého poznání bolesti, smrti a naděje.“
Díla z posledního období tvorby Henryka Musiałowicze svědčí o vytrvalém hledání stále nových cest vedoucích k pravdě, neustálém pohybu vpřed bez odpočinku a zastavení a úžasném tvůrčím zápalu, skrývajícím v sobě vysoce morální poslání určené světu a ostatním lidem.
Když si prohlížím fotografie Macieje Cieślaka, které jsou plodem dlouhodobých kontaktů s Henrykem Musiałowiczem, mám dojem – bez ohledu na různost prostředků - že jejich cesty jsou si blízké. Pro Cieślaka nejsou tyto portréty jen zachycením prožitků ze setkání s jinou uměleckou osobností a pokusem o předání poznání – získaném během těchto setkání – o duchovním velikosti osobnosti a umění Henryka Musiałowicze, ale prosvítá z nich také cosi, co bych nazval záznamem zkušeností vedoucích k hlubšímu poznání sebe sama. Tak jako v Platonových Dialozích přispívá i tento rozhovor (odehrávající se během řady setkání) k poznání sebe sama. To, že jejich kontakty jsou dlouhodobé, právě tak jako tvůrčí hledání Henryka Musiałowicze, je zřejmé na první pohled jako vždy, kdy máme co do činění s důležitými, tedy eschatologicky důležitými věcmi. Jak píše Platon v jednom z Listů: „Ale když ses dlouho potýkal s nějakou věcí, náhle se ti rozsvítí v duši jakési světlo. Kdo není srostlý a spřízněný s tím, co je morální a krásné, ten (…) nikdy nepozná pravdu o dobru a zlu.“
z textu Mirosława Jasińskeho, ředitele Galeria Miejska we Wrocławiu, Polsko, pro katalog k výstavě
Spojit formu s obsahem
a vertikálou horizontálu a kruh –
čerň, zlato, blankyt, červeň a běl
vyjádřit myšlenku o narozeninách země.
Dlouhodobé soužití s přírodou
mi dalo podnět k hlubokým reflexím.
A ještě jedno poznání,
že příroda nám toho může nekonečně
mnoho říci.
Pochopil jsem základní pravdu života:
umírání a znovuzrození
Vůči těmto pravdám je člověk
ztracený a osamělý.
Bezmocný vůči zlu,
jež ho obklopuje.
Z deníkových zápisků Henryka Musiałowicze

Fotografie z výstavy

Doprovodný program

Program není momentálně k dispozici