říjen 2024
kalendář GAMPA

+ Archív výstav

Klub konkretistů KK3: Čistý výraz - pravá jednota › 16/9–15/10/2017

Klub konkretistů KK3: Čistý výraz - pravá jednota
Klub konkretistů KK3: Čistý výraz - pravá jednota

Oleg Fintora, Pavel Hošek, Viktor Hulík, Dalibor Chatrný, Ladislav Jezbera, Štěpán Málek

Kurátorka: Martina Vítková


VÝSTAVNÍ PROGRAM 2017


Čistý výraz, pravá jednota

O čistý výraz a pravou jednotu v umění šlo na počátku dvacátého století Pietu Mondrianovi. Obojí přetrvalo všechny módy a styly jako smysluplný cíl, kterému se můžeme chtít přiblížit nebo naopak vyhnout.
Proč čistý výraz? O čistotě se diskutuje z hlediska myšlenky a také umělecké formy. Věci musí být řečeny jasně, bez odboček a ornamentů, reduktivním způsobem, promyšleným a důsledným výběrem. Lidský svět není čistý, míchá se v něm příliš mnoho přísad, proto některé umělecké tendence směřují k čistotě jako k jasné řeči. Wassily Kandinsky si byl jist, že čisté umění pramení z ducha, a nikoli ze světa kolem nás.
Proč pravá jednota? Prvním větou manifestu konkretistů, vydaného v roce 1931 Theo Doesburgem a jeho přáteli, byl postulát, že Umění je univerzální. Ale je tomu skutečně tak? Má náš chaotický globální postkoloniální svět ještě jakoukoli chuť a důvod přemýšlet o tom, co by mohlo být univerzální pro celou planetu? Nebo šlo o univerzalitu pouze v naší evropské tradici? Univerzalitou nebylo míněno jen určení a poslání, ale především východisko umění v nejhlubší podstatě světa.
V historii jsme svou představou o tom, co je univerzální a jediné správné, umlčeli nebo okleštili řadu jiných tradic, máme tedy morální právo hovořit o pravé jednotě? Může být umění srozumitelné bez ohledu na naši životní zkušenost, původ a vzdělání? Existuje samostatný svět umění, který je nezávislý na světě vezdejším, osvobozený od politických a ekonomických podmínek?
Umění je neobyčejně různorodým kulturním fenoménem, představují ho velké přehlídky, bienále, art fairy, documenta ve vší mnohosti a tím se slévá do jednoho širokého proudu, aniž by na něj měly vliv pravidla a manifesty. Nelze si ale nevšimnout, že neustále jsou v něm přítomny konstruktivní a geometrické tendence.
Pokud půjdeme po cestě čistého výrazu a pravé jednoty, potkáme řadu idealistických představ o světě moderního člověka, konstruktivní, geometrické styly a formy, minimalismus a také konkretismus.
Výstava Čistý výraz, pravá jednota je koncipována jako samostatný celek v rámci Konkrétního podzimu pořádaného každoročně Klubem konkretistů KK3 v Hradci Králové a Pardubicích. Jde o prezentaci díla šesti velmi zajímavých osobností - jedné legendy, dvou slovenských hostů a tří pozoruhodných reprezentantů prostorové tvorby, kteří žijí a pracují na Východě Čech: Dalibor Chatrný, Viktor Hulík, Oleg Fintora, Pavel Hošek, Ladislav Jezbera a Štěpán Málek.
Ale napřed bychom měli vysvětlit, co v umění znamená slovo konkrétní. Konkrétní umění je jednou z variant abstrakce 20. století. Nejde ale o původní abstrahování forem z reálného světa, ale o konstrukci světa nového, odlišného od světa přírodního. Je to svět a jazyk vytvořený pro člověka moderní doby, který v určité fázi vývoje potřeboval restartovat tradici a vydat se jinými cestami, jež by víc odpovídaly proměněným potřebám lidské společnosti. Odráží městskost a racionalitu člověka, dává přednost výtvorům lidského mozku před živou přírodou, jejíž pochopení se nám stále více vzdaluje. Je to umění založené na jazyku matematiky, geometrie, využívá poznatků a teorií soudobé vědy a důsledných metodických postupů. V hodnotovém žebříčku před imaginaci řadí konstrukci, stavebnost a racionalitu.
Jestliže připravíme umělecké dílo o výraz lidské tváře, skrumáž koňských nohou v bitevní scéně nebo lesk sklenic a krásu květin zátiší či širá panoramata krajin, může se nám zdát méně čitelným. Naštěstí z poučení minimalismem šedesátých let víme, že to, co vidíme, je to, co vidíme.
Oba nejdůležitější způsoby už zřejmě budou vždy existovat paralelně a velmi blízko sebe. Umění, které vypovídá o skutečnosti takové, jaká je (nebo jak ji reprezentují fotografie) a umění, které jde za povrch věcí, za nápodobu skutečnosti ke stavebním kamenům světa a dovolí nám přemýšlet o systémech věcí, pravidelnosti, chaosu, náhodě a zákonitostech. V tomto způsobu uvažování o světě je přítomná aristotelovská víra v univerzum, které má svá pravidla, jež pozorováním a přemýšlením dokážeme odhalit a porozumět jim.

Fotografie z výstavy

Doprovodný program

Program není momentálně k dispozici