+ Archív výstav
Jiří Šindler: Staroslavěnská hlaholice, Poeův Havran a kaligrafické básně › 5/3–10/5/2015
Jiří Šindler
kurátor: Pavel Šmíd
VÝSTAVNÍ PROGRAM 2015
Staroslavěnská hlaholice, Poeův Havran a kaligrafické básně
Brněnský grafik, ilustrátor a kaligraf Jiří Šindler, rodák z Poličky, který se letos dožívá devadesáti tří let, patří k nemnoha českým umělcům, kteří prošli tiskařskou praxí v tiskařské dílně bratří Vokolkových v Pardubicích. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let během svých studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové trávil Šindler prázdninové pobyty u Vokolkových a již tehdy se mu kniha a knižní kultura staly celoživotním zájmem.
Již za studií ilustroval Jiří Šindler několik titulů významných bibliofilských edicí a jeho dnešní bibliografie čítá téměř devadesát titulů. Řadu z nich realizoval v podobě kaligrafického přepisu ilustrovaného textu. Typografie a především tvorba písma byly také hlavním oborem umělcova pedagogického působení na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně a Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.
Šindler se po desetiletí zabýval starými písmy, vytvářel jejich novotvary a jeho vrcholným dílem je tisková podoba staroslověnské hlaholice, dodnes používaná. Originály těchto návrhů uvidíte na výstavě v Gampě a budete si moci prohlédnout i Šindlerovy ilustrace k básni Havran Edgara A. Poea, kaligrafické přepisy děl básníků Vladimíra Holana, Ivana Blatného či Jana Vladislava, stejně jako Šindlerovu volnou tvorbu z posledních let.
O písmo, kterým byly psány první literární památky moravské, se Jiří Šindler zajímal již od studentských let. Nejdříve je poznal v bibliofilském vydání textu Mnicha Chrabra obrana slovanského písma (1941, Akord, Brno), později v prvním kritickém vydání Kyjevských zlomků z 19. století. Poprvé toto písmo použil v ilustracích ke knize pohádek Zuzany Renčové Džbán pohádek (1968, Blok, Brno). Tehdy ještě beze vztahu k obsahu napsaného. Písmo jej ale zaujalo natolik, že vyhledal jednoho z našich předních slavistů, prof. Vojtěcha Tkadlčíka (1915 – 1997), aby s ním některé poznatky konfrontoval. Výsledkem dialogu mezi lingvistou a teologem na jedné straně a písmařem a citlivým grafikem na straně druhé bylo vytvoření tiskového hlaholského písma pro vydání staroslověnského misálu. Čtyři roky se Jiří Šindler věnoval podrobnému studiu nejstarších dochovaných hlaholských památek z 10. století – Kyjevských listů a Pražských zlomků. Jednotlivá písmena ve všech jejich variantách přepisoval tesařskou tužkou, plochým perem nebo plochým štětcem. Výsledkem bylo 36 znaků hlaholské abecedy, u nichž kvůli čitelnosti tištěného textu zeslabil sklon a zúžil duktus. Písmu ponechal jistou zemitost vytvářenou nestejným sklonem znaků a respektováním přesahů, používaných pisateli nejstarších hlaholských památek. Hlaholský misál byl vydán nákladem Arcibiskupství olomouckého roku 1992. Při konečné realizaci sice nebylo plně respektováno názorů grafika, ale přesto vzniklo mimořádné dílo, které má odezvu dodnes. Roku 2011 Šindlerovo písmo aplikoval slovenský grafik Peter Ďurík v bibliofilském vydání textu Proglasu. Kniha s ilustracemi Miloše Cipára a v knihařském zpracování Lidy Mlichové byla na Slovensku oceněna jako Nejkrásnější kniha roku.
Sám autor písma se k němu dodnes vrací ve volných kreslených i grafických kompozicích, vycházejících z tvarové působivosti jednotlivých znaků a jejich segmentů (cykly Hlaholský cyklus a Fragmenty). Zatím posledním umělcovým vkladem k tomuto tématu jsou dvě malovaná plátna s kreslenými kaligrafiemi, nazvaná Co zbylo z abecedy a Doteky téměř něžné II – obě z roku 2013. Jiří Šindler jimi vzdává hold tvůrcům hlaholského písma. Současně však vypovídají i o svém autorovi, který věnoval svoji celoživotní tvůrčí energii skrytým něžným dotekům písma a ducha.
z textu Ivo Bindera pro katalog výstavy