květen 2024
kalendář GAMPA

+ Archív výstav

Jiří Hilmar: ...tiše se přemísťovati... › 16/5–23/6/2013

Jiří Hilmar: ...tiše se přemísťovati...

Jiří Hilmar

Kurátoři: Pavlem Šmíd a Martina Vítková, ve spolupráci se Štěpánem Málkem a Ilonou Víchovou


VÝSTAVNÍ PROGRAM 2013


...TIŠE SE PŘEMÍSŤOVATI...

Galerie města PardubicKlub konkrétistů KK3 se sídlem v Hradci Králové připravili velkou profilovou dvojvýstavu hradeckému rodákovi Jiřímu Hilmarovi

Sochař, malíř a grafik Jiří Hilmar se narodil 23. května 1937 v Hradci Králové, vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze a roku 1967 spoluzaložil první Klub konkrétistů. V roce 1969 odešel do Německa a dlouhá léta žil v Gelsenkirchenu. Letos se stěhuje zpět do Čech.

Druhá část výstavy současně probíhá v Galerii AMB (kostel sv. Ambrože) v Hradci Králové. Při příležitosti hradecké výstavy bylo Jiřímu Hilmarovi 14. května uděleno čestné občanství Hradce Králové. Dvojvýstavu pro Vás kurátorsky zaštítili Pavel ŠmídŠtěpán Málek. K výstavě vydáváme katalog se zasvěceným textem hradecké historičky umění Martiny Vítkové v krásné grafické úpravě pardubické grafičky Evy Francové. V katalogu otiskujeme i text Arséna Pohribného z roku 1967. Dvojvýstava završuje umělcovy prezentace v pražském Topičově salonu a brněnské Brno Gallery CZ v loňském roce. 

Za spolupráci děkujeme brněnské kurátorce Iloně Víchové.

Nad výstavami převzali záštitu primátoři obou měst, MUDr. Štěpánka Fraňková a MUDr. Zdeněk Fink.


KOUZLO GEOMETRIE

Chci se nechat vést tvůrčí silou přírody. –⁠ Jiří Hilmar

Estetické kouzlo geometrie zkoumá Jiří Hilmar do všech záhybů reliéfního prostoru. Jeho práci motivují prostorové možnosti - kam až se dá rozvinout dvourozměrná plocha a otázka zážitku vidění. Je možné manipulovat s možnostmi lidského vidění?

Jiří Hilmar na sebe upozornil v šedesátých letech sérií optických reliéfů. Je jedním z nejvýznamnějších představitelů proudu, kterému se říká op-art neboli optické umění. Hilmar řeší otázky a problémy každodennosti skrze tvary zjednodušené a oproštěné až k jádru věcí. Ale zajímá ho i kinetický princip v umění. Co se vlastně může pohybovat – předmět, světlo, nebo jde o to navést diváka k pohybu očí, vést jeho pohled a manipulovat s možnostmi lidského vidění?

Hilmarovy proslulé reliéfy byly papírové, ale naprosto precizní. Skládal do rozměrných čtvercových rámů v různých systémech proužky papíru. Začal s bílou barvou, jednobarevnost postupně nahradily kruhy a kroužky červené, modré a černé, velmi důmyslně sestavené do struktur s optickými kvalitami. Estetické kouzlo geometrie prozkoumal Hilmar do všech záhybů reliéfního prostoru. Dalo by se říci, že jeho práci motivovaly prostorové možnosti – kam až se dá rozvinout dvourozměrná plocha a otázka zážitku vidění.

Od osmdesátých let Hilmar nachází způsob jak vyjádřit svůj vztah k fungování světa ve dřevu. Dřevo je snadno dostupný materiál, který má svou paměť, svou hudební kvalitu, svou zvláštní poezii. Rodí se, žije a umírá jako člověk. Umělec opracovává dřevo tradičními nástroji, kombinuje zabroušené a drsně neuhlazené plochy. Používá dřevo různého původu : jabloň, švestku, hrušku nebo ořech. Hraje si s protiklady – kulatým tvarům vyvrtá hranaté otvory, nechává růst dřevěné hradby a otesává plody, rekonstruuje les. Umělec používá tvůrčí sílu, kterou hledá v přírodě a vědomě se jí připodobňuje. Můžeme Hilmarovu práci vidět jako protipól technického světa civilizace. Autor se vyjadřuje instalací, uvážlivým komponováním jednotlivých objektů. Tyto celky v prostoru můžeme možná chápat i jako zátiší. Zátiší si vždycky uvědomuje plynutí času a pomíjivost a vede nás ke vnímání tichého života věcí. Vždyť autor nazval výstavu …tiše se přemisťovati…

Doprovodný program

Program není momentálně k dispozici