Limbo: Spirit Of Chaos
› 19. 7. 2024

"Dvacetileté Limbo je vyzrálé, plné života a doslova překypující jazzovými vnadami slibujícími posluchačům všechny rozkoše světa. Málokdo totiž dokáže nalézt v chaosu duši, aniž by ho svázal. Z čerstvého alba v nové sestavě, v níž kromě Pavla Hrubého (sopránsax, basklarinet), Tarase Voloshchuka (kontrabas) a Dušana Černáka (bicí, perkuse) figuruje polskou jazzovou scénou ošlehaný Oskar Török (trubka), dala kapela již ochutnat. Kupříkladu na brněnských Slavnostech synkop či boskovickém Festivalu pro židovskou čtvrť. Byl jsem napjatý, zda se živý zážitek bude opakovat také z poslechu alba. A vězte, že se s Duchem chaosu objevilo album, které bude bezpochyby nejžhavějším kandidátem na tuzemské jazzové album roku! Tímto konstatováním bych mohl recenzi klidně zakončit a odvolat se přitom na nesdělitelnost takového posluchačského zážitku, ale pokusím se uvést argumenty. Bez nich by to koneckonců nebyla recenze, ale obyčejný promo text…

Stopáž alba je 40 minut. Hudba Limba tak zůstává v koncentrované, nerozmělněné podobě. Všech devět skladeb si zachovává tah i napětí od první do poslední minuty. Navíc nahrávka se rodila v prostředí pardubického Divadla 29, a jako by se veškerá progresivita hudby, jež tu roky zní, vtělila i do Limba. Respektive jeho hudbu umocnila, neboť kvarteto nikdy nepřestalo být novátorské. Dlužno ale dodat, že zůstalo srozumitelné…

Dalším plusem je cele autorský repertoár. Dvě skladby jsou kolektivní, Hrubý je autorem dvou kompozic, Černák tří, Török a Voloshchuk po jedné. Album otevírá kolektivní „The Last Tone“, strhující spojení free jazzu a tradice a´la Art Ensemble Of Chicago. Následují dvě Černákovy parády: „Public Safety“ s hutnou rytmikou, záseky dechů a skvělým, dravým sólem trubky, „Swordfish“ pak je sycen strhujícím rytmickým tahem, umocněným emotivní trubkou; skladba doznívá lyricky sólovým chorusem sopránky s duší spirituálu. V Hrubého baladicky i emotivně laděné „Sorrow Of the Ents“ (Entové jsou bytosti podobné stromům žijící v Tolkienově Středozemi) zazní poprvé basklarinet, jenž s trubkou naplňuje skladbu opravdovým smutkem. Kolektivní výtvor „Mind“ zní zprvu ponorně, jímavě, zatímco rytmika je záměrně neuspořádaná, nervní, takže vzniká až hmatatelné napětí; poté se ale i dechy vznítí. Voloshchukův „Song For Lucy“ mně evokuje až vánoční náladu, plnou pohody, klidu a míru; pozvolna nabývá na intenzitě až k triumfálnosti. Poté převezme melodii kontrabas, který v závěru dokonce osamí. Následující Černákův „Merlin“ se dme jímavými dechy a rytmickou bouří, jež ústí do rytmické jízdy snů a dynamického sóla trubky. Törökův „Natan“ nese neobyčejně výrazné melodické téma, přesto neztrácí šmrnc. Skvělé album vrcholí více než desetiminutovým kolotočem sól a rytmického běsnění nazvaném přiléhavě „Carousel“. Autorem je Hrubý, a to skrzevá jeho taktovku, jež určuje vývoj skladby a nástupy sól. Proud je dynamicky i výrazově rozmanitý, vrcholící finálovou erupcí bicích."

(***** Jazzport.cz)