duben 2021
kalendář GAMPA
29 30 31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
1 2

Aleš Veselý
› umělec

+ Lidé

Aleš Veselý

* 1935 v Čáslavi

  • 1952-1958 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér prof. Vladimíra Silovského
  • 1960 neveřejné ateliérové výstavy Konfrontace I a II spolu s Janem Koblasou a Jiřím Valentou; tvoří objekty, asambláže a grafiku
  • 1963 první samostatná výstava Stigmatických objektů v Alšově síni v Praze
  • 1965 IV. Bienále mladých Paříž, Cena kritiky za sochu Židle Usurpátor
  • 1968 socha Kaddish, mezinárodní Sympózium prostorových forem, Ostrava
  • 1969 Cena Matyáše Brauna I. stupně, výstava Socha a město, Liberec
  • 1970–1989 za tzv. normalizace, kdy se stává „nežádoucím“ umělcem, proměňuje stodolu a starý mlýn s přilehlým pozemkem ve Středoklukách u Prahy v ateliér; vytváří kresby, sochařské projekty, asambláže, expresivní „kresbomalby“ a instalace
  • 1979–2015 realizuje sochy a sochařské projekty v Německu, Holandsku, v Jižní Koreji, Japonsku, Litvě a v České republice
  • 1986 a 1993 stipendijní pobyty v USA: International Sculpture Center, Washington D.C. a ve Arts Link Fellowship, Philadelphia
  • 1990-2006 profesor na Akademii výtvarných umění v Praze, Ateliér monumentální tvorby
  • 1994 The Chicago Prize, John David Mooney Foundation
  • 1995 pracovní grant Pollock-Krasner Foundation
    2009 vystavuje 17 soch v prostoru města Litomyšl v rámci festivalu Smetanova Litomyšl
  • 2012-15 profesor Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
  • 2015 Brána nenávratna součást holocaustového Památníku ticha před nádražím Bubny v Praze
  • 2015 Zákon nezvratnosti, Památník Terezín


Aleš Veselý se narodil 3. února 1935 v Čáslavi v židovské rodině. V roce 1952 byl přijat na Akademii výtvarných umění do ateliéru prof. Vladimíra Silovského. Krátce po absolutoriu v roce 1958 se zúčastnil legendárních neoficiálních výstav Konfrontace I a II (1960), na kterých poprvé vystavil Objekty-Předměty, zaměřené na hledání “nultého bodu“ a pravýznamu světa, které často zmiňuje i ve svých textech, a které provází celé jeho dílo.
V roce 1964 získal za sochu Židle Usurpátor Cenu kritiky na IV. Bienále mladých v Paříži. V tomto období vznikaly pozoruhodné Stigmatické a Enigmatické objekty. Mnohé z nich vystavil na své první samostatné výstavě v Alšově síni v Praze (1963). Jeho první důležitou realizací se stala socha Kaddish, která vznikla v roce 1968 na mezinárodním Sympóziu prostorových forem v Ostravě. O rok později za ní dostal Cenu Matyáše Brauna I. stupně na výstavě Socha a město v Liberci. Dnes je umístěna v ateliéru ve Středoklukách, kde se nachází největší část jeho celoživotního díla.
S nástupem normalizace se Aleš Veselý společně s mnoha dalšími kolegy stal “nežádoucím“ umělcem a nesměl vystavovat; tvorba se mu nadlouho stala privátní záležitostí. Jenom s obtížemi se tehdy mohl věnovat monumentální dimenzi, kterou se koncem šedesátých let intenzivně zabýval. Ve svých pracích z té doby se tématicky věnoval židlím, postelím a vozům, které vytvářel z nalezených objektů.
V roce 1979 byl pozván do Západního Německa ředitelem městského muzea v Bochumi Petrem Spielmannem k vytvoření sochy v městském parku. Tak v Německu na přelomu 70. a 80. let vznikla dvě monumentální díla: soubor tří soch Iron Report v městském parku v Bochumi a dvanáctimetrová socha ze svařované nerez oceli Ten-Onen, která je umístěná před školou Ed. Sprangera v Hammu.
V průběhu 80. let pokračoval v myšlence objektu fungujícího na principu vyrovnávajícím silové vztahy - pnutí a pohybu -, kterou se zabýval už od konce šedesátých let. Tento námět se odráží i ve velkoformátových „kresbomalbách“, které vytvářel do poloviny 80. let. V roce 1986 mu byl umožněn tříměsíční stipendijní pobyt ve Washingtonu, New Yorku a Los Angeles díky International Sculpture Centre (Washington D.C.).
V roce 1988 byl pozván do Soulu, kde u příležitosti Olympijských her byla vytvořena sbírka výtvarného umění a ve stálé expozici je umístěna jeho socha Testimony. Ta vznikla v roce 1968 v ostravských železárnách současně s dalšími šesti dvoumetrovými sochami a sedmimetrovou sochou Kaddish.
Od konce 80. let pracoval na projektech monumentálních soch, které ve své podstatě vycházely z prací z předchozího období, ale stylově se lišily. Byly abstrahovány na základní vztahy mezi hmotou a silovým podnětem.
Po sametové revoluci byl Aleš Veselý jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Tam vedl až do roku 2006 Ateliér monumentální tvorby. Od 90. let pracoval zejména na tzv. pouštních projektech, které byly na pomezí monumentálního sochařského a architektonického charakteru. Jedním z nich byl nerealizovaný projekt sochy Kaddesh Barnea Monument v Negevské poušti.
V první polovině devadesátých let byl Aleš Veselý na dvou stipendijních pobytech ve Spojených státech. Nejprve v roce 1993 ve Philadelphii jako host nadace Arts Link Fellowship, a poté, v roce 1995, v Chicagu, když obdržel Pollock–Krasner Foundation Grant. Na konci návštěvy mu byla udělena cena The Chicago Prize za díla, která v Chicagu vytvořil.
Od poloviny 90. let se Aleš Veselý mohl znovu věnovat realizacím soch velkých rozměrů. Mezi ně se řadí například socha Messenger z oceli a balvanu pro sochařský park ve Wijk aan Zee v Holandsku a socha Chamber of Light pro Europos parkas v Litvě. V Praze mělo dojít k realizaci souboru soch Tři brány v Pinkasově uličce na Starém Městě. Tento projekt se však nepodařilo uskutečnit.
V rámci festivalu Smetanova Litomyšl v roce 2009 Aleš Veselý po celý rok vystavoval 17 soch ve volných prostranstvích města. Většina z těchto prací vychází z kombinace leštěné nerez oceli a přírodního kamene. Aleš Veselý se v nich zabýval problematikou dimenzí a lámání zrcadlových ploch.
Od roku 2012 také přednášel na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Poslední realizace Aleše Veselého představují dvě monumentální sochy. První z nich, Brána nenávratna je umístěná v Praze-Bubnech jako součást holocaustového Památníku ticha. Druhá, Zákon nezvratnosti, je umístěna v Památníku Terezín. Během své dlouhé a mnohotvárné umělecké činnosti Aleš Veselý uspořádal přes šedesát samostatných výstav. Jeho monumentální dílo je zastoupeno ve velkém množství galerií a sbírek po celém světě včetně The Solomon R. Guggenheim Museum v New Yorku, Centre Georges-Pompidou v Paříži, Uffizi ve Florencii, Albertina ve Vídni, Faret Tachikawa v Tokyu i v Národní galerii v Praze. Jako umělec a pedagog zásadním způsobem ovlivnil dvě generace studentů a zasáhl nesčetné množství milovníků umění.

Text: Alena Bartková.